65. ročník   3. – 10. července 2021

Od folkloru k folkloru

Od úst k ústům – i takový ročníkový titul jsme zpočátku zva­žova­li pro téma folkloru na Šrámkově Sobotce. Kdybychom jen tehdy na podzim byli tušili, jaké toto spojení bude mít o pár mě­sí­ců později ko­notace. Tím, co se šíří od úst k ústům, se pro nás stalo od března 2020 něco úplně ji­ného než folklor. Ústa jsme si za­kryli rouš­ka­mi a ome­zili přímý mezi­lidský kon­takt, aby­chom zabrá­nili šíření ná­kazy. Jelikož právě na mezi­lidském kon­taktu a auten­tické komu­nikaci je sobo­tecký festival založen, bylo po zralé úvaze roz­hod­nuto 64. ročník ne­uskuteč­nit a jeho folk­lorní téma pře­sunout na příští – 65. – ročník. Věříme, že se v průběhu prvních červen­co­vých dní roku 2021 už bu­deme moci nějakým způ­sobem setkávat v sobo­tecké škole i na ná­městí, v sále spo­ři­telny, na zahradě Šrám­kova domu, v městském di­vadle, na Šolcově statku i v dalších pros­torech, tak jak to známe už mno­ho let.

Co (nebo co všechno) lze pod pojem folklor zahrnout? Dost možná se na tom úplně ne­shodne­me. Rozdílně by na takovou otázku odpo­věděl lite­rární vědec, jazyko­vědec či muziko­log. Něco jiného folklor znamená pro lidi z folklor­ních souborů, pro vlasti­vědné pracovníky – a možná i pro každého z nás. Však ani etno­logové, nebo dokonce přímo folklo­risté se na defi­nici folkloru neshod­nou! Je syno­nymem folkloru lidové umění? Je syno­nymem tradice? Máme folklor vnímat jako literární periferii, jak o ní píše Karel Čapek v knize Marsyas čili Na okraj literatury? Je folklor spojen jen s tra­di­čním venkov­ským prostře­dím? A jen s minu­lostí? Jsou to přede­vším po­hádky a písně, které sbírali Němcová, Erben či Sušil? Co si však potom počít s tzv. městským folklorem, zastou­peným vtipy či straši­delnými histor­kami vyprávě­nými na tábo­rech, o jehož exis­tenci hovoří mo­derní folklo­risté? A co tvrzení, že novo­dobý folklor se šíří – v podobě hoaxů či memů – na sociál­ních sítích?

Zapátrejme po odpovědi nejprve v jazyce. Etymo­logie odkazuje k anglické­mu výrazu folklore. Ten se začal použí­vat v polo­vině 19. století a spojoval základy folk – „lid“ a lore – „věda, nauka“. Jenže: je to „věda o lidu“, nebo „věda lidu“? Tedy „to, co víme o lidu“ – anebo spíš „co ví lid“? Či možná také „co lid umí“ – ve smyslu lido­vého umění. Abychom se do toho příliš ne­za­pletli, raději pomiň­me další otázku, totiž co je to ten lid.

Encyklopedie a slovníky uvádějí, že se pojem folklor váže přede­vším ke sloves­nému umění. Často k němu ovšem, jak víme z běžného života, bývá řazena i kultura hudeb­ní spolu s tancem a di­vadlem – někdy do­konce i celá lidová kultura včetně svých forem mate­riálních. Nelze se proto divit, že pro mnoho lidí zna­mená folklor prostě lidové umění našich předků – od ma­lo­va­ných truhel a krojů až po písničky a tance, s jejichž re­konstruk­cemi se můžeme potkat třeba na folklorních festi­valech. Odbor­níci tu však upozor­ňují na nutnost odlišit (auten­ticky vznikající) folklor od tzv. folklo­rismu, malo­vané truhly by z okruhu folkloru raději vylou­čili.

Oproti těm, kteří by zdůraz­ňovali tradici, regionalitu, vztah k předkům a rodnému místu, do­movu a kořenům, by jiní akcentovali spojení s generační či zájmovou komu­nitou, spon­tánní vznik, sdílení a ko­lování – ať už od úst k ústům, nebo od jedné obra­zovky k jiné. V každém případě nám z toho vychází spojení folkloru s auten­tičností lid­ského pro­jevu, schop­ností kreativity nezávislé na formálním vzdělání či uměleckém školení. Výtrysk lidské duše, původnost a jedinečnost citu, mimo jiné také vázanost k existen­ciálně nej­silnějším mo­mentům lidského života – k „lásce a smrti“.

Nejspíš i proto může být folklor a lidová sloves­nost stálou inspirací pro lite­raturu a divadlo, živým pramenem a svědectvím o identitě spo­lečenství, obzvlášť v časech krizí a katastrof. Vzpo­meňme tu na Hala­sovu a Holanovu stejno­jmennou antologii, ale třeba i na Vojnu E. F. Buriana. A nesmíme za­pomenout ani na lidový humor či moudrost ukrytou v příslovích, které v součas­nosti často společně najdou uplatnění třeba v podobě inter­ne­tových memů.

Jeden americký etnolog píše, že vlastního folkloru jsme si vědomi asi tak mlhavě jako grama­tic­kých pra­videl mateř­ského jazyka. Měl při tom na mysli to, že mateř­ský jazyk i folklor jsou pro nás živlem při­rozeným a ne­uvědo­mova­ným. Mluvíme a rozu­míme (mateřské řeči i folkloru svého spole­čenství) zcela samo­zřejmě, podobně jako dý­cháme. Se stejnou samo­zřejmostí jako v jazyce je i ve slovesném folkloru uložen obraz světa, který spolu sdílíme. A to je velká věc – jak píše Karel Čapek. Lze-li podle něho chápat řeč jako „duši a vědomí národa“ a každé slovo, třeba „sně­ženka“, „dobrý den“ či jen „pá­pěrka“ nebo „padavče“ jako „kousek vě­domí milionů lidí“, platí to jistě i o folkloru.

Útržky říkanek, prů­poví­dek, písni­ček jako „vařila myška ka­šičku“, „spadla lžička do kafíčka“, či „z hrobu se vynořil první hnát“ a „za­řvala příšera do šera“ nám zůstaly navždy v mysli z dětství – vzešlé z důvěrné situace v rodině, ale i ze školky či z dětských táborů, kdy nám je pře­dali vrstevníci, stejně jako vtipy nebo horo­rové příběhy. Společně s písněmi, pohád­kami a po­věstmi spolu­utvářejí naši identitu (i tu kolektivní) a v tomto ohledu před­stavují velkou hodnotu. Jsou pro nás jako Čechy vyrostlé v českém pro­středí přirozené, sdílíme je a pře­dáváme dál. V učeb­nicích češtiny pro ci­zince je obvykle ne­najde­me, ale bez nich – jako bez důle­žitého kultur­ního základu – není zna­lost jazyka kompletní.

Odložme prozatím debaty o tom, co je to vlastně folklor, folk­loris­mus, a třeba i „folk­lore­ček“ (jak o něm zpívají bratři Ebe­nové). Jen na okraj však ještě při­pomeň­me, že folklor sice před­stavuje velkou hodnotu, ale jako cokoliv může být – a v minu­losti byl – zneužit, ať už umě­lecky, anebo též ideo­logicky. Ani těmto problémům se ne­chceme vyhnout a jistě na to přijde řeč. Název Od folkloru k folkloru má signa­lizovat, že bychom se jako účast­níci sobo­tecké­ho festivalu měli sezná­mit s mnoha po­jetími folkloru, s mnoha jeho aspekty a možnými pří­stupy; i s problémy a spor­nými otázka­mi, které jsou s ním spojeny. Ale vedle toho, a možná přede­vším, také s jeho kouzlem a magií, poezií, nad­časovým hu­morem i moudro­stí.

Nehledě na to, jestli nám bude přes ústa překážet rouška, nebo ne.

Irena Vaňková

Výstupy ročníku