Hostina

Jedli, pili, hodovali,
dobrou vůli spolu měli.
(z českých pohádek)

Jedli ambrosii a pili nektar, pokrm a nápoj nesmrtelných.
(Homér)

Měli jsme ústřice,
pečínku s lanýži,
stolečku, prostři se,
máme na talíři
semínka ostřice,
stolečku, prostři se,
stolečku, prostři se.
(Ivan Wernisch)

Sedmdesátá Šrámkova Sobotka pro­běhne ve zna­mení tématu Hostina. Je snad jasné proč. Feno­mény oslavy, po­hostin­ství, po­spo­li­tosti a „dobré vůle“, které se s hostinou spojují, evo­kují mnohé z toho, co chceme letos vě­novat „duši, tělu“, a hlavně festi­va­lovému „jubileu“: velký, krásně pro­střený a početnými hosty obklo­pený stůl plný vybra­ných pokrmů, a to ve smyslu přímém, ale hlavně symbo­lickém. Jídlo totiž není jen jídlo, tedy základní bio­logická potřeba, ale váže na sebe mnoho důle­žitých kultur­ních a sociál­ních funkcí a jeho společná pří­prava a konzu­mace je spojena s různými kultur­ními zvyky, rituály, svátky a slav­nostmi. Před­sta­vuje antro­po­lo­gickou kon­stantu (jíme totiž všichni – a většinou rádi), ale záro­veň odráží i místní a dobové zvlášt­nosti a hodnoty. „Chléb náš ve­zdejší“ má ve světě (a měl i u nás v průběhu histo­rie) různé podoby, a co teprve hostina, kdy spolu lidé jídlo při různých příle­ži­tostech sdílejí a stává se jim prostřed­kem či aspoň dopro­vodným feno­ménem komu­nikace a oslavy.

Odtud se tedy budou odvíjet přednášky, scénická čtení, před­sta­vení a další pořady při­pravo­vané pro sedm­desátý týden Šrámko­vy Sobotky. Z různých stran – typických, ale snad i neče­kaných – v nich budou nasví­ceny antro­po­lo­gické, kul­turně­histo­rické, psycho­lo­gické, a třeba také este­tické a filozofické souvis­losti jídla, jedení (a pití), hostiny či pohostin­ství a mnoha jevů pří­buzných. Zají­mat nás bude funkce, podoba a role jídla a hostin v pohád­kách či scén stolo­vání v divadle nebo ve filmu; také třeba jeden z nejzná­měj­ších Plato­nových dialogů Symposion, jehož název se pře­kládá jako „hostina“ a na hostině se i odehrává, ale jak usly­šíme, nejde v něm zdaleka jen o jídlo. Uvažovat můžeme i o věcech souvise­jí­cích: o tom, že (a proč) sytý hla­dovému nevěří, že nejen chlebem živ je člověk, že (či zda) jsme to, co jíme.

Protože je ale náš festival zaměřen na český jazyk a lite­raturu, budou nás samo­zřejmě zajímat hlavně proměn­livé obrazy hostiny, jídla a jedení v české (i světové) lite­ra­tuře – a také v samé češtině. Fasci­nující je třeba neko­nečná bohatost a vtipnost pojme­nování jídel v dia­lektech, a neméně přitaž­livý je i aktuální kontext gastro­no­mických neolo­gismů. Jejich záplava a různo­rodost prozra­zuje mnohé o dnešním vztahu k jídlu, který se v jedné své poloze nazývá „jídloismus“. Podle interne­tového slovníku Čeština 2.0 to znamená „fasci­naci jídlem srovna­telnou s nábožen­stvím“, jaké dnes často býváme svědky v soukromém i veřejném a me­diálním prostoru. Ten je plný food­blo­gerů a food­blo­gerek, kuli­nár­ních soutěží, reality show i tele­vizních pořadů, kde vaří, pečou a sdí­lejí recepty známé osob­nosti. Vztah k jídlu je v našich ži­votech v posled­ních letech leckdy až pře­bujelý – a o tom svědčí i jeho obraz v jazyce a komu­ni­kaci.