Proč zní?

„Skutečně nevím o krásnějším úkolu nežli objevovat nádherné tajemství rodné řeči, které uzrálo v hlubině věků, jako krystaly zrají v hlubinách země, ukázat jejich čarovný lesk, objevit jejich barvu a zvuk…,“ zaznělo při zahájení X. Šrámkovy Sobotky na začátku šedesátých let minulého století. A čím také lépe vystihnout poslání tohoto festivalu, konajícího se v nevelkém městečku v Českém ráji, honosícího se nejen kvalitou pořadů, ale rovněž dlouhodobě nosnou tradicí?

Předzvěstí Šrámkovy Sobotky se stala v roce 1947 krajová přehlídka o­chot­nic­kých souborů, iniciovaná a or­ga­ni­začně zajištěná soboteckým kulturním pra­cov­ní­kem MUDr. Aloisem Kafkou. Pokusil se tak navázat na před­válečnou tra­dici divadelních představení pořádaných zejména soboteckými studenty za účasti rodáka Fráni Šrámka. O deset let později došlo k založení vlastního festivalu – péčí družky zesnulého básníka Miloslavy Hrd­lič­kové Šrámkové a jeho přátel, stře­do­škol­ských profesorů Vác­la­va a Marie Hej­no­vých a místní starostenky Drahomíry Bílkové Kyzivátové. Jmen zasloužilých osobností je mnoho, ale nejdůležitější byl cíl a prostředky, kterých ve svém snažení organizátoři a všichni aktivní i pasivní účastníci Šrám­kových Sobotek využívali. Od počátků měli na zřeteli český jazyk, řeč (včetně kultury mluveného slova) a literaturu se zvláštním dů­ra­zem na poezii, podporovanou úctou a inspirací k slavnému rodáku Šrámkovi, ale i dalším krajovým literátům, mezi kte­rý­mi nelze nezmínit například Václava Šolce.

K bádání nad krásou české řeči využíval festival zejména prezentaci literatury formou amatérských recitačních pře­hlí­dek, ale i účasti profesionálních divadel a komorních re­ci­tač­ních představení. Kromě „zábavné“ složky se nedílnou sou­částí ŠS staly od prv­ní­ho ročníku samozřejmě přednášky, semináře, besedy a v pozdějších ročnících rovněž autor­ská čtení.

Festival však vytvářeli i sami účastníci. Po prvních ročnících na­pl­ně­ných pře­de­vším místními nadšenci a učiteli z blízkého okolí se fe­s­ti­val otevřel „světu“ a je­ho pra­vi­del­ný­mi ná­vštěv­ní­ky se stali pe­da­go­go­vé v rámci základny EXOD, vy­so­ko­školští studenti, recitátoři a umělci – literáti, výtvarníci i hudebníci – přijíždějící z celé naší země. Později toto různorodé pub­li­kum doplnili mj. i knihovníci a studenti pří­buz­ných vy­so­ko­škol­ských oborů, případně jiných oborů či střed­ních škol. Toto rozhojnění divácké obce samozřejmě postupně obohatilo a rozvrstvilo celkový program festivalu o koncerty, výstavy a kulturu různých žánrů a orien­to­va­nou na rozmanité ge­ne­ra­ce účastníků. Nejaktivnější složkou je pro účastníky dodnes práce v některé z interpretačních nebo autorských dílen.

Český jazyk a jeho „zkoumání“ by však mohlo probíhat i jinde, v jiném čase a za jiných podmínek. To, co však činí Šrámkovu Sobotku tím mimořádným festivalem, není jen je­ho pra­vi­del­né více než šede­sá­ti­leté konání na tomtéž místě v tentýž první týden v červenci, kdy učitelé, studenti a další návštěvníci za­po­me­nou na každodenní starosti, sbalí zavazadla a od­je­dou do té „své“ Sobotky. Ne­opo­mi­nu­telným zdrojem je zde ten génius loci, se kterým se není možné setkat nikde jinde na světě. Génius loci, jenž vás provede po křivolakých stezkách inspirujících přírodních kulis Českého ráje, který vás povede s verši „básníka mládí“ Fráni Šrámka údolím Plakánek kolem Roubenky až na starobylý hrad Kost a který vám přinese zážitky z kraje, jenž zanechá v každém, kdo jím projde, svůj otisk. Pro každého, kdo sem jednou vstoupil, je Šrámkova Sobotka něčím specifickým, těžko popsatelným, a přitom vyzývajícím k stálým návratům. A kaž­dý si tu otázku „Proč zní?“ musí zodpovědět pro sebe sám. Jestli chcete po­znat kouzlo festivalu, přijeďte a přesvědčte se sami.