Slavnostní zahá­jení vý­stavy souboru foto­grafií autora zná­mého festi­va­lovému publiku nejen z loňské ornito­lo­gické pro­cházky.

Výstavu i vernisáž pořádá Šolcův statek.

Podrobnější infor­mace o vý­stavě.

Výstavu souboru auto­rovy volné gra­fické tvorby i ex­libris a novo­ročenek zasvě­ceně při­pravil a uvede Ivan Kozel. Atmo­sféru akce spolu­do­tvoří hudeb­ní vklad Jiřího Šlupky Svěrá­ka.

Výstavu v rámci festi­valu pořádá spolek Zdě­lanci.

Podrobnější infor­mace o vý­stavě.

Divadelní spolek Kašpar

Jsou svátky, zpívá Karel Gott. I v roce 2084 hlas zlatého slavíka stále ještě zní z rádia. Ale co se světí? Není Božský Kája spíš osla­vencem? A čím žijí obyva­telé Českých zemí po tzv. druhém obro­zení? Komu teď patří Karlštejn? Kam mizí ti, kterým se nelíbí nové pořádky? A vyhraje Sáblí­ková zlatou? Skvělá černá kome­die o možné budou­cnosti této země od sou­časného českého autora Milo­slava Vojtíška (S. d. Ch.).

Režie Šimon Domi­nik, scénář Milo­slav Vojtí­šek, hrají Matyáš Greif, Lukáš Jůza, Ondřej Novák, Milena Stein­masslo­vá, výprava Karel Čapek.

Divadelní spolek Kašpar

délka představení: 75 minut

Při pozornějším pohledu zjistí­me, že filmaři nebyli k odvrá­ceným stránkám života v socia­lismu lhostejní. Určitých tabu, jako problémů život­ního pro­středí, mladých lidí nebo handi­ca­povaných, se přes hrozící postih dotkli studenti Filmové a tele­vizní fakulty Akademie múzických umění, amatéři i reno­movaní tvůrci. Pásmo vybra­ných krátko­metráž­ních snímků od Vladi­míra Kavčiaka, Rudolfa Mihleho, Olgy Růžič­kové, Evalda Schorma, Jana Švank­majera a Bohu­slava Vašulky ze sbírek Národ­ního filmo­vého archivu sestavili a uvedou Jiří Horní­ček, Terezie Hlaváč­ková a Alena Šlin­gerová.

Mrtvé řeky (Olga Růžičková, 1956)
Záchytná stanice (Bohuslav Vašulka, 1963)
Křepelky (Evald Schorm, 1969)
Novicka (Vladimír Kavčiak, 1969)
Kostnice (Jan Švankmajer, 1970)
Nás se to netýká? (Rudolf Mihle, 1981)

celková délka pořadu: 65 minut projekce + prů­vodní slovo

✟ 
 Mši svatou slouží děkan Václav Novák.

Připravte si prosím sluneční brýle, kšiltovky a paraplíčka. Letošní zahájení bude totiž potřeba řádně odstínit. Žánry se smísí. Ze stínu k vám budou promlouvat dcera Radovana Lipuse, spolubydlící Honzy Trče, ten, který hrál v Kousku nebe, a ten, co hraje vždycky večer na zahradě na kytaru. Identity budou odhaleny.

Dospělí účastníci recitačních dílen prezentují připravené texty a rozdělí se do pracovních skupin.

Tradiční procházka po sobo­teckých pro­stran­stvích, letos se vzpo­mínkou stého výročí od naro­zení Šárky Štem­bergové Krato­chvílové. Začátek na Šolcově statku. Prostor města a festivalu se zastaveními věno­vanými umělec­kému před­nesu, divadlu a hudbě. Účinkují reci­tátoři pře­hlídek Dětská scéna a Wolkrův Pros­tějov. O hu­dební zpestře­ní se po­stará flétnové ro­dinné usku­pení Flauti felici. Režie a scénář Lada Blažejo­vá.

V průbehu festivalu si také můžete pro­hlédnout stálou restro­spek­tivní výstavu v sále Městské­ho divadla, která doku­mentu­je histo­rii Studia Šrámkova domu včetně půso­bení jubi­lantky.

Neformální seznámení lektorů a účast­níků festi­va­lových dílen, do­mluva rozvrhu a pře­dání pra­covních mate­riálů.

Spojení nástrojů, které sólově slý­cháme pouze výji­mečně. Větši­nou zůstá­vají ve stínu or­chestrů či barok­ních komor­ních ansámblů. Mohou z něho vy­stou­pit, místo na slunci si právem za­slouží! Zveme na cestu třemi hlav­ními sloho­vými obdo­bími, ve kterých hudba pro toto nástro­jové obsazení vznikla, baro­kem, klasi­cismem a 20. sto­letím. Zazní skladby od chaconny až po tango. Hrají Ště­pánka Ska­lická a Rado­van Ska­lický.

program koncertu

Představit Milku. Před­stavit si Milku. Milku ženu. Milku bábu. Milku múzu. Milku bo­jovni­ci. Milku úřed­nici. Milku básnířku. Milku ly­rickou, ouřadu­jící, horu­jící, pří­zemní, bořící, budu­jící, schůzu­jící, pate­tickou, banální, peču­jící, hudru­jící, cukru­jící. Milku milu­jící. Milku Frá­ňovu. Milku Fráňo­tvor­nou. Milku an sich? Je­vištní před­stavo­vání si Milo­slavy Hrdličkové Šrámkové, zakla­da­telky festi­valu Šrám­kova So­botka.

Režie Studio Milčina domu, scénář Adam Hošek, Jan Trč, hraje Anna Josephová, choreo­grafie Anna Josephová, hudba Zdeněk Dočekal.

HLAS kontra BAS

Autorská hudba ve dvou jen aku­sticky, obna­ženě, bez vystlá­ní dalšími dopro­vod­nými nástro­ji. I když na­konec spíš ve třech – je tu ještě loop­sta­tion, pří­stroj umožňu­jící vrstvit stopy kontra­basu i hlasu. Jasné manti­nely a sou­časně i ve­liká svo­boda. Propo­jení hodně na­blízko. Setkání křeh­kosti i pev­nosti. Poe­tické, folkové i expe­ri­mentální. Splně­ný sen Ridiny Ahmedové a Petra Tichého.

Pojem opti­mismus je v obecném pově­domí často spojován s po­vinně budo­vatel­ským úsilím 50. let 20. století. Jeho ko­řeny však sahají až k počát­kům národ­ního obro­zení, kdy se stal klí­čovou sou­částí vlaste­necké ideo­logie. Již od těchto dob jej začal dopro­vázet – jako jeho nežá­doucí stín – také pesi­mismus. Zře­telně se pro­jevil v tvorbě Má­chově, Neru­dově, Vrchlic­kého i Zeyero­vě. Nastí­níme skryté, ale o to více fasci­nující dějiny pesi­mismu v české litera­tuře 19. sto­letí.

Lite­rární historik působí v Ústavu pro českou lite­raturu Aka­demie věd ČR, záro­veň vyučuje na Ústavu české litera­tury Filozo­fické fakulty Masa­rykovy univer­zity. Specia­li­zuje se na českou litera­turu 19. století, zvláště na lite­rární parna­sismus, rea­lismus a natu­ra­lismus. Podílel se na něko­lika kolek­tivních projek­tech (např. k výzkumu Rukopisů), společně s M. Chary­parem při­pravil pro Českou kniž­nici výbor z díla Vítězslava Hálka (2020). Je spolu­autorem brněn­ského lite­rárního místo­pisu brno­poeticke.cz.

Výstava archi­válií z písemné po­zůsta­losti Milky Hrdlič­kové Šrám­kové ke 140. vý­ročí naro­zení. Uvede knihov­nice Magda­léna Šrů­tová, výklad podá archi­vář Jan Bílek, úryvky z Mil­činy kores­pon­dence před­nese Anna Josephová.

Podrobnější informace o výstavě.

Exkurze do mu­zea Fráni Šrámka a Milky Hrdlič­kové Šrámkové. Spi­sovatel v Sobot­ce a místní šrám­kovská tra­dice, ke které patří i náš festi­val. Výklad podá Olga Bičiš­ťová.

Obecná informace o muzeu.

Souběžně s festi­valovým pro­gramem budete mít letos příle­žitost zažít Auto­teatro.

O pondělním scénickém čtení Poezie pe­ri­fe­rie s Liborem Vackem.

Souhrnná informace o semináři.

Rovnost je nedílnou sou­částí obřadu.

Pražský básník (*1988) a pře­kla­datel z anglič­tiny a fran­couz­štiny. Autor knih Pod dlaž­bou (2016), nomi­no­vané na cenu DILIA Li­tera pro ob­jev roku, Reál (2018), nomi­nované na Cenu Jiří­ho Ortena, a Země slunce (2021). Spolu­drži­tel Drážďan­ské ceny ly­riky za rok 2018. Jeho básně byly pře­loženy do řady evrop­ských jazyků. Půso­bil jako po­rotce ve dvou roční­cích soutěže Básne SK/CZ a jednom roč­níku Drážďan­ské ceny lyriky.

Koncepce programové linie Čtení ve stínu od dramaturga a moderátora Romana Polácha.

Nové a slovy někte­rých recen­zentů do­posud nej­věr­nější a nej­uce­le­nější pře­klady kla­siky non­sensové poezie a pochmur­ných či sar­kas­tických vizí Chris­tiana Morgen­sterna vyšly v objemném svazku pod názvem Šibe­niční písně, Jdujen a t. d. v nakla­da­telství Malvern v roce 2022 péčí pře­kla­da­tele Martina Haška. Jeho práce na pře­kladu začala na dílně Šrámkovy Sobotky pod vede­ním Tomáše Dimtera, který roz­hla­sové pásmo při­pravil. Účinkují Jaro­mír Meduna, Marek Němec a Tomáš Dimter. Režie Vít Vencl. Uvede Petr Gojda a Tomáš Dimter.

Souhrnná informace k poslechovým pořadům.

Mnohé menší i větší etnické sku­piny se kvůli poli­tickému vývoji nedoč­kaly své stát­nosti a staly se „národy ve stínu“. Jedním z margina­lizo­vaných národů jsou Hazárové, obýva­jící některé regiony Afgháni­stánu, Páki­stánu a Íránu. Kvůli odlišnému nábo­ženství, jazyku a fyzio­gnomii byli ozna­čeni za „ty jiné“ a vysta­veni represím hrani­čícím v dnešním chápání s geno­cidou. Na okraji afghánské společ­nosti zů­stali v pod­statě po celé 20. sto­letí. Jejich posta­vení se věnoval např. Khaled Hosseini v románu Lovec draků.

PhDr. Petr Pelikán absolvoval obor orienta­listika-ara­bistika na Filozo­fické fakultě Univer­zity Karlovy. Na Kábulské univer­zitě studo­val afghánskou perštinu – darí. Věnuje se islámu, přednáší o něm na Katedře blízko­východ­ních studií Západo­české univerzity. Druhým okru­hem jeho zájmu je migrace, pracoval jako po­radce premiéra. Vydal např. Sunna, pramen islám­ského práva (1997) a Zahrady spra­vedli­vých, překlad sbírky výroků pro­roka Muhammada (2008).

Mgr. Adriana Stříbrná vy­stu­dovala perštinu a dějiny a kul­turu islám­ských zemí na Fi­lozo­fické fakultě Univer­zity Karlovy. Půso­bila v ne­ziskovém sektoru se zamě­řením na mezi­kul­turní dialog, dále jako překla­datelka a učitelka jazyků. Nyní je kurá­torkou Sbírky Blízkého východu a Střední Asie v Náprst­kově muzeu mimo­evrop­ských kultur. Zabývá se etno­grafií, uměním, kultur­ní histo­rií a li­tera­turou Tu­recka, Íránu, Afgháni­stánu a dalších oblastí perského kultur­ního okruhu.

Divadlo DIP

Škola. Lavice. Spousta nového. Musíš se všechno naučit. Přečti, napiš, spo­čítej. Není to lehký úkol, že? Inte­raktivní hravá pohybová insce­nace ukazuje, jak na děti může pů­sobit školní pro­středí. Že je těžké nejen počí­tat, ale i pro­mluvit před celou třídou, že stě­žejní není jen naučit se psát, ale naučit se komuni­kovat, najít si kama­rády a najít si své místo v ko­lektivu. Přesto­že to není snadné, vzni­kají právě tady první pevná přátel­ství. A to za to stojí.

Délka programu 50 minut.

Režie Juliána Vališ­ková, scénář Divadlo DIP, hrají Dagmar Říhová, Jakub Vladi­slav Štrejn, scéno­grafie Andrea Hurych, hudba Matěj Zá­hořík.

Divadelní společnost Masopust

Česko jako vyprahlá kra­jina, kterou dusí tuny sle­vo­vých le­táků, ti­tulky bulvár­ních novin a para­noidní vý­křiky z inter­neto­vých fór. Mrtvý prostor lemo­vaný parko­višti, křovím a skla­dovými halami nad­národ­ních společ­ností. Mladý muž odchází od ro­diny, od své ženy, s níž má dvě děti, a najde si mlad­ší ženu, se kterou nava­zuje vztah… Glosa stavu naší sou­čas­nosti s nad­sázkou i bo­lest­nou prav­di­vostí. Jevištní adaptace pro­zaické­ho debutu českého básníka píší­cího pod pseudo­nymem Elsa Aids.

Režie Jan Mikulášek, dramaturgie Tereza Mareč­ková, jevištní adap­tace Jan Miku­lášek a kol., hrají Milo­slav König, Šimon Krupa, výprava Petra Vla­chynská.

Originální forma stojící na pomezí storytellingu, scénického čtení a impro­vizace. Frank Weisse je Němec ži­jící v České re­publice, který se česky naučil až v dospě­losti. Lite­rárně je aktivní od dětství. Reflek­tuje histo­rické udá­losti z německé perspek­tivy, vypovídá o absurd­ních a para­dox­ních pomě­rech od dob Česko­slo­venska a NDR až po součas­nost. Ústřed­ním téma­tem pří­běhů s místy až hraba­lov­skou poe­tikou je český jazyk, zdů­razněné jsou motivy jako hra­nice, jazy­kové bariéry a každo­denní potíže. To vše ve formě speci­fické poezie, auten­tické a srdečné jazy­kové hry.

Při­pravil a hraje Frank Weisse – MEZiUM.

Pásmo čtyř mezi­národně oceňo­vaných snímků před­staví tvorbu talento­va­ných filmo­vých nadějí. Deniska umřela od Phi­lippe Kastnera citli­vě vy­práví o chlapci, kte­rého zaskočí ztráta domá­cího mazlíčka. Intimní drama Petra Pylypčuka Osmý den, které mělo pre­miéru na festi­valu v Cannes, sleduje vzdoro­vitou dívku vyma­ňující se z nábo­ženské sekty. Skutečný příběh ženy, jež pře­žila se­xuální napa­dení, zachy­cuje animo­vaný doku­ment Natálie Dur­chánkové Přes střepy. Závěr přinese divoký sestup do pod­vědomí ve snímku Electra na Oscara nomi­nované autorky Darii Kashcheevy.

⚠️ na webu byla nějakou domu uvedeno jako místo promítání zahrada, šlo o omyl, platí údaj z tištěných materiálů, promítání proběhne v Městském divadle.

Pohled na skupinu intelektu­álů sdru­ženou Karlem Čapkem v Praze v le­tech 1924–1938. Ke svému setká­vání ne­užívala před­pokla­datelný odpoví­dající prostor kavárny a po vzniku repre­zen­tativ­ního Spo­le­čen­ského klubu nepřesídlila ani do jeho místností v barokním paláci v centru metro­pole. Cíleně se uchý­lila mimo veřejná místa. Kdo do stínu unikal? Jaké pro to byly důvody? A jak takové jednání vnímalo okolí? Připo­meneme letošní sté výročí vzniku páteč­níků.

Archivář, editor a historik. Pra­coval v Lite­rárním archivu Památ­níku národ­ního písem­nictví a v Masa­rykově ústavu Akademie věd České repub­liky. Od roku 2006 působí na Ka­tedře českého jazyka a lite­ratury Pedago­gické fakulty Univer­zity Hradec Krá­lové. Zpra­coval na čtyři­cet archiv­ních fondů a na svět pomohl více než dva­cítce knih, např. Ko­res­pondence T. G. Ma­saryk – Ka­rel Kramář (2005) a Světová pre­miéra RUR: Čapko­vo drama v Hradci Krá­lové (2023).

Čapkova foto­grafická vášeň ne­tr­vala dlou­ho a vrcho­lila v le­tech 1930–1932, kdy vzni­kla i většina jeho foto­gra­fických portré­tů páteč­níků (včetně snímků Fráni Šrámka). Autor­ské před­stavení nové knihy.
 
Článek o publi­kaci.

O pondělním scénickém čtení Němec Frank Weisse k čes­kým pomě­rům aneb boj s češti­nou s Liborem Vackem.

Souhrnná informace o semináři.

Z rozhodnutí maji­tele domu.

Vyrostl na Valašsku (*2003), stu­duje v Brně. Poezii publi­koval v něko­lika lite­rár­ních časo­pisech, v roce 2022 mu v nakla­da­tel­ství Dobrý důvod vyšla debu­tová básnická sbírka Vězeň­ská strava. Zabývá se levi­covou teorií i praxí, působí v Inicia­tivě nájem­níků a nájem­nic, pra­cuje jako výzkum­ník. Hraje na teno­rový saxo­fon, hu­debně pů­sobí pod pseudo­ny­mem Albert Wawracz. Snaží se kombi­novat tradici free jazzu, hluku, poezie, modu­lární syn­tézy a elektro­akustické per­for­mance.

Koncepce programové linie Čtení ve stínu od dramaturga a moderá­tora Romana Polácha.

Patří lyrika do starého železa? Zbývá v Sobotce místo také pro druhého kano­nického básníka? Může Václav Šolc ještě zazá­řit v rytmu sou­čas­nosti? Verše z jeho jediné sbírky Prvo­senky ožijí v rámci par­tici­pativ­ního čtení, ve kterém bude v hlavní roli divácká imagi­nace. Staňte se součástí come­backu sobo­teckého rodáka, jehož slova doká­žou osla­vovat jedno­duché ra­dosti života i re­flek­tovat jeho tíži­vější stránky.

Režie Jolanta Lipková, scénář Jolanta Lipková, Vero­nika Macková, hrají Marek Musil, Alžbě­ta Panýr­ková a Matěj Konečný.

První písemná zpráva o Sobotce… K po­znání místa ko­nání našeho festi­valu patří pře­hled o jeho minu­losti. Příle­ži­tost se něco do­zvědět při­chází s vla­sti­vědným výkla­dem histo­rika Karola Bílka. Za­čátek před Šrám­kovým domem. Zvuk zpro­střed­kují bez­drá­tová slu­chátka.

HorDa – Dětská divadelní skupina České besedy Horní Daru­var v Chor­vatsku

ČMůžeme být přá­telé bez ohledu na národ­nost? Na konci druhé světové války se v pohra­ničních lesích snaží ži­dovské děvče a český kluk najít něco k jídlu. Místo toho narazí na podivu­hodnou bytost. Bába Bedla je trochu houba a trochu sta­řena. Když se jí dotkne dítě v ne­snázích, pomůže mu. Divadelní před­stavení podle knihy Markéty Pilá­tové se začalo klubat v Chor­vatsku v Dětské divadelní skupině České besedy Horní Daruvar úsilím dětí a rodičů s českým, chor­vatským i jiným pod­houbím.

Délka programu 35 minut.

Režie a scénář Ilona Kirchnerová, hrají Ivona Bakunić, Lucije Bakunić, Jan Stanja Bartoš, Lucije Stanja Bartoš, Julie Stanja Brdar, Vita Čakarić, Lora Hlušička, Karla Horvat, Anika Malina, Lana Malina, Marek Malina, Mikel Malina, Tomáš Malina, Jakov Strejček, Petra Šepl, Klara Valdgoni, scéno­grafie Jitka Jílková, Ilona Kirchnerová, Vlatko Malina, kostýmy a hudba HorDa.

„Z těch chalup dole každý z nás / měl o jednoho kmotra víc.“

Tak ver­šoval Fráňa Šrámek v básni Hum­precht. Zámek nad So­botkou pro­šel v po­sledních le­tech vše­stran­nou reno­vací. Ba­rokní leto­hrá­dek patřil kdysi stejně jako město So­botka do inven­táře panství Kost. Při pozem­kové re­formě za první Česko­slo­venské re­publiky ho do vlast­nictví získalo naše město. Roz­záře­ným kle­notem pro­vede dlouho­letá kaste­lánka Dagmar Famě­rová.

Jednodenní mail art seminář, podrobnější informace na stránce dílen.

Po malebných cestách Českého ráje (okolo Kosti, přes Plaká­nek a Vesec) pro okysli­čení kul­turou zna­ve­ných těl jsme pro vás při­pra­vili bě­žecký závod i pochod, který je otevřený účast­níkům festi­valu, do­mácím i přes­pol­ním běžcům a chodcům i náhod­ným kolem­jdou­cím. Start a cíl je na kou­pa­lišti v So­botce. Trasa měří 11 km, což jsou při­bližně 2 hodiny svižné chůze. Registra­ce od 17.00 na koupa­lišti, start chodců v 17.15, start běžců v 18.00, vyhlá­šení tamtéž. Při­pra­vuje Jan Jirásek.

Křehké tóny akustické kytary doplněné temnější post­rocko­vou melan­cho­lií. Post­folk i tá­bo­rák. Za nehty jiskří léto. Ča­jovna Jedna báseň na­psala: Hořící dení­kové zápisy na pozadí geo­lo­gické­ho času. Písně o kon­ci světa, vzpo­mín­kách, tichu, blíz­kosti, vzdále­nosti. Pís­ničkář­ský pro­jekt kyta­risty Jaku­ba Še­dého v do­pro­vodu kontra­ba­sisty Petra Pijáčka.

hudební ukázky z alba Neslyším ticho

zdroj videa: facebook nerostu

Oba středeční koncerty jsou v předprodeji nabízeny pouze společně, jednotlivé vstupné bude možné zakoupit pouze na místě (platba v hotovosti).

Alterna­tivní, experi­mentál­ní rap s nášla­pem do tvrdé elektro­niky. Pokus o přesah. Divadlo. Show. Pohyb. Hype. Dvě en­tity, jedna energie. Když to není na­hlas, tak to není dobrý. Za­hřátí pro­křeh­lých rukou o ho­řící Ka­pitol. Žádná crew, ale dvou­hla­vej palcát. Pražské duo jde proti prou­du domácí ra­pové scény, na­bízí lék vy­na­léza­vých i sur­reál­ných textů. Ivo Sedlá­ček a Dan Kra­nich!

Oba středeční koncerty jsou v předprodeji nabízeny pouze společně, jednotlivé vstupné bude možné zakoupit pouze na místě (platba v hotovosti).

Rozhla­sový horor scená­risty a režiséra Víta Vencla si vypůj­čuje motivy hned z něko­lika děl Edgara Allana Poea, přede­vším z po­vídky Předčasný pohřeb. V pří­běhu exce­lují démo­nický Martin Finger a ne­vinné oběti Eli­zaveta Maxi­mová se Zdeňkem Piškulou. V pod­zimním odpo­ledni se na zámku Hroby po skončené prohlídce loučí kaste­lán s turisty, byla to posled­ní pro­hlídka se­zóny, možná proto je v obleku. Dva účast­níci mají ještě objed­nanou ex­kurzi do krypty. Po­slech formou silent disco. Uvedou Petr Gojda a Vít Vencl.

Souhrnná informace k poslechovým pořadům.

Na samém konci slovně­dru­hové řady spoči­nuli nená­padní velikáni, schopní za­stat funkci a smysl celé věty: cito­slovce, inter­jekce. Víme to ze škol­ních hodin češtiny. Dost možná nás jako lidstvo, s urči­tostí jako lidské jedince prová­zejí od samého počátku. Neo­pouště­jí nás ani v momen­tech, kdy nejsme mocni řádného slova. O tom, kde za­číná jazyk a kde končí inter­jekce, přede­vším ale o člověku, který jazyka v jeho pest­rosti užívá.

Bohemista, jazyko­vědec se zamě­řením na séman­tickou morfo­logii, větnou syntax, slovo­tvorbu, lexiko­logii a sty­listiku. Vědecký pra­covník Oddě­lení grama­tiky a Oddělení sou­časné lexi­kologie a lexi­ko­grafie Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, sou­časně aka­demický pra­covník Ústavu bohe­mistiky a knihov­nictví Filo­zo­ficko-přírodo­vě­decké fakulty Slezské univer­zity. Hlavní redak­tor časo­pisu Korpus – gra­ma­tika – axio­logie. Autor řady kapitol sou­čas­ných velkých grama­tik spi­sovné češ­tiny.

O pondělním scénickém čtení Primu­la ve­ris Re­vi­val s Liborem Vackem.

Souhrnná informace o semináři.

Projdi mým zázna­mem v duhov­kách Páně.

Zlínská ro­dačka (*1997) je kato­lická básnířka, svůj titul MgA. chápe jako ozna­čení akade­mického per­formera. Studo­vala na FaVU VUT v Brně a strá­vila semestr Wydziałe Inter­mediów ASP Jana Ma­tejki w Kra­kowie. Eviny články byly publi­kovány v časo­pisech Artikl, CEDIT, Opera+, Taneční aktua­lity, a Hate­free Culture. Její básnický debut Kříže­ček na čelo (2023) vydaly Větrné mlýny jako 7. sva­zek edice MLAT. Básně z této sbírky otiskly i časo­pisy Host, Tvar a Prostor Zlín.

Koncepce programové linie Čtení ve stínu od dramaturga a moderá­tora Romana Polácha.

⚠️ oproti tištěným materiá­lům došlo k záměně ponděl­ního a čtvr­teč­ního čtení

Co dokážou udělat lidé pro peníze? Kryštof Hádek, Oldřich Kaiser, Václav Neužil nebo Tatiana Vilhelmová v hororové komedii režiséra Aleše Vrzáka z cateringové agentury od Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše. Zápletku odstartuje telefonát bohatého a extravagantního podnikatele. Agenturu zastřešuje slogan „Ugrilujeme vaše sny!“ Její provozovatelé – Martin, Bára a Ondřej – neprožívají nejšťastnější chvíle podnikání. Bářino mechanické přikývnutí na podnikatelův požadavek začne dostávat konkrétní obrysy. I přesto, že jeho snem je ugrilovat člověčinu. Uvedou Petr Gojda a Aleš Vrzák.

Souhrnná informace k poslechovým pořadům.

­­Stíny hrály v krajinomalbě od počátku důle­žitou roli. Maný­rismus poprvé formu­loval paralely mezi zachy­cením ideální i konkrétní pří­rody a stavy lidského nitra. Inspirace stínohrou v „Platonově jeskyni“ dala vzniknout uměleckým prů­nikům do pro­středí, kde se v ideál­ních umělých svě­tech rodí tvar a světlo ze tmy a chaosu. Roman­tikové, jako například Caspar David Friedrich, na svých obrazech ukazo­vali, že lidská bytost ne­pozná vše rozumem. Meta­forou této před­stavy se stala krajina, kde horizont zastí­rala mlha, opar nebo bouře, a stíny duše začaly převa­žovat.

PhDr. Eva Bendová, Ph.D., absolvo­vala dějiny umění na Univer­zitě Karlově a tamtéž je odbornou asistentkou Kato­lické teolo­gické fakulty. Dále působí na Fakultě archi­tektury a designu libe­recké Technické univer­zity. Praco­vala jako kurá­torka Národní galerie, uspořá­dala řadu výstav věno­vaných vizuální kultuře, umění a archi­tektuře 19.–21. století. Vydala několik publikací. Sleduje umění ve spole­čenských a teritoriálních souvis­lostech jeho vzniku, v kavár­nách, ulicích města i volné krajině.

Prof. PhDr. Vít Vlnas, Ph.D., vystudoval histo­rii na Filozo­fické fakultě Univer­zity Karlovy a tamtéž působí na fakul­tách Peda­gogické a Katolické teolo­gické, kde rovněž vede Ústav dějin křesťan­ského umění. Souběžně pra­cuje v Centru huma­nis­tických studií Morav­ského zemského muzea. Působil v Národní galerii, nakonec jako gene­rální ředitel. Autor mnoha publi­kací a organi­zátor výstav. Zabývá se umě­ním a kul­turou 16.–19. století s důrazem na ba­roko a ději­nami sbírek a sběra­telství.

Caspar David Friedrich: Ráno (1822)

Performativní čtení s audio­vizuál­ními prvky. Po krásném pod­zimním dnu se ma­minka s holčička­mi vrací domů. Čekají, že jim otevře tatí­nek, ale ten doma není a nepři­chází. Místo něj nako­nec za­zvoní pan Nikdo. Horo­rová minia­tura plná napětí i humoru pojed­nává o stra­chu a bez­naději a o tom, jak je po­razit. Inter­pre­taci doplní ani­mace Nataši von Kopp a zvukové efekty Jakuba Ondříčka.

Délka programu 45 minut.

Spisovatelka (narozena 1975) žije v Berlíně. Vystu­do­vala drama­turgii a scená­ristiku na Diva­delní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Vytvořila dvě knihy pro děti, několik knih pro do­spělé, rozhla­sové doku­menty, scénáře a edito­vala řadu básnic­kých anto­logií. Perfor­ma­tivní čtení titulu Pan Nikdo a bílá tma (2022) nastu­do­vala loni jako četbu pro stanici Rádio Junior Českého roz­hlasu. Na le­tošní Šrámkově Sobotce vede také dílnu autorského psaní.

Divadlo D21

Uplynulo skoro osm deseti­letí od smrti tře­tího česko­sloven­ského prezi­denta. Emil Hácha zemřel při čekání na soud v nemoc­nici pan­krácké věz­nice. Po neve­řejném obřadu byl pohřben do ne­ozna­čeného hrobu jako zavr­žení­hodný kola­bo­rant a zrádce ná­roda. Až po same­tové revo­luci se dočkal alespoň čás­tečné reha­bili­tace, spory o jeho osob­nost se však vedou dál. Lze je ale vůbec někdy defi­ni­tivně a spra­ved­livě roz­hod­nout? A co tyto diskuse vypo­ví­dají o dnešku a o nás sa­mých?

Režie Jakub Vašíček, scénář Tomáš Jarkovský, Jakub Vaší­ček, hrají Ivana Huspe­ková, Hana Mat­hause­rová, Daniel Čámský j. h., Petr Reif j. h., vý­prava Karel Czech, hudba Daniel Čámský.

délka představení: 85 minut bez přestáv­ky

Urodlévání před branami tajem­ství, pokorné vyčká­vání na příchod dotýka­jí­cího se. Proč o samotě své přec nikdy nejsme sami? Může se dostat světlo do míst obestře­ných oblakem nevě­dění temným pro svůj přílišný jas? Mystické putování od hloubky propasti až daleko k výšinám s tvorbou Jana Kame­níka, osobnosti, jejíž jméno skrývá jednu z nej­vět­ších českých básnířek 20. století, Ludmilu Maceš­kovou. Cha­rakte­ristic­kým rysem její poezie shr­nuté do svazku Básně je záznam refle­xí, které nesou výrazný spiri­tuální akcent umocněný filo­zo­fickým sdělením.

Režie a scénář Věra Hala­másková, hrají Kateřina Coufa­lová a Vlasti­mil Žwak.

Každý rok opustí tento svět někdo, komu ří­káme básník – člověk s darem ja­zyka, myšlenky a citu. Diváci i účin­kující se s umělci roz­loučí způ­sobem nej­patři­čněj­ším, kolek­tivní vzpo­mínkou na vytvo­řené dílo. V tra­dičním pořadu účin­kuje Císa­řovo nové di­vadlo – a přede­vším vy. Uvede Jan Smolka.

Vraťme se k původu naší teatra­lity, k lidové kul­tuře obřadní i zvyko­slovné, k magii, myto­logii i sloves­nosti s jejím prin­cipem vyprá­vění, tedy sdělo­vání příběhů. Mnohé ludické prvky z dávného dědictví Slovanů (a jejich před­chůdců) pře­žily ve stínu dominu­jící křesťan­ské kultury a obje­vují se v našich živo­tech dodnes. Vyjdeme z dlouho­letého studia histo­rických pramenů lite­rární povahy, ze studia oborů archeo­logie, antropo­logie, etno­grafie a diva­delní histo­rie.

Kurátorka Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně a vědecká pracov­nice Kabi­netu pro výzkum divadla a dramatu a také peda­gožka dějin divadla, scénic­kého šermu a soubojů na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Vystu­dovala divadelní vědu na Filozo­fické fakultě Masa­rykovy univer­zity. Zabývá se proble­matikou dějin českého divadla, etnografií, antro­po­logií, kul­turní historií, kvan­tovými teoriemi a neuro­vědami. Vydala např. monografii Zpří­tomnit nepří­tomné. „Sorry za mono­log“ (2020).

O pondělním scénickém čtení Býti stro­mem v ti­ché ze­mi s Liborem Vackem.

Souhrnná informace o semináři.

A málokdo knězi věří tíseň na hosti­ně.

Olomoucká básníř­ka (*1991), vystu­do­vala český jazyk a lite­ra­turu a hudební vý­chovu na Peda­go­gické fa­kultě UP v Olo­mouci. Je autor­kou básnic­kých sbírek Skrýše (2018), Tíha vlny (2020) a Koutnice (2024). Je zastou­pena v anto­lo­giích Nej­lepší české básně (2018) a Krátká báseň (2020). Pů­sobí jako organi­zá­torka lite­rár­ních pořadů a lek­torka na letních setká­ních Ars poe­tica. S manže­lem a čtyřmi dětmi žije ve Velké Bystři­ci u Olomou­ce.

Koncepce programové linie Čtení ve stínu od drama­turga a moderá­tora Romana Polácha.

Co přinesla dílna německého pře­kladu a autor­ského psaní? Frekven­tanti čtou ze svých textů.

⚠️ pořad nebyl plánován v tištěných materiálech

Studio Damúza

Pouliční lout­ková pohád­ka o tom, kam až může­te dojít, když ne­umíte lítat. Dva vypra­věči, jedna loutka, vozem­bouch a něco jako fla­šinet. Byl jednou jeden Honza. Honza byl pták. Na jed­noho ptáka docela velký příběh… Insce­nace vznikla jako se­mestrál­ní práce stu­dentů Katedry alter­nativ­ního a lout­kového di­vadla Diva­delní fa­kulty Aka­demie mú­zických umění, již pár let si však volně putuje po širém světě – skoro jako pták!

Délka programu 35 minut.

Režie a scénář Studio Damúza, hrají Šimon Dohná­lek a Daniel Horečný, scéno­grafie Mária Kromá­rová.

⚠️ Oproti tiskovým mate­riálům došlo ke změně místa před­stavení, bude ode­hráno na farní za­hradě.

Při 68. ročníku festivalu s tématem Ve stínu se do centra pozornosti dostali lidé, kteří se z nej­různěj­ších důvodů neřadí ke známým a úspěšným, pro­tože je něco nebo někdo zasti­ňuje či se nám to tak jen zdá. Mohou to být i celé pro­fese, bez nichž si nelze před­stavit fungo­vání lite­rární kultury, jako je archivář, biblio­graf či nakla­datel. V jakém stavu a posta­vení jsou dnes tato řemesla? Jak se vyví­jela, jak se prezen­tují a jaké mají cíle? Co o nich víme a jak o nich smýš­líme? Do debaty při­jali po­zvání novinář a spiso­vatel Karel Hvížďala, pra­covník Památ­níku národ­ního písem­nictví / Muzea litera­tury, muzej­ník Lukáš Prokop, lexiko­grafka Ústavu pro českou lite­raturu Aka­demie věd ČR Alena Přibá­ňová a šéf­redak­tor na­klada­telství Paseka Jakub Sedláček. Mode­rují Jan Bílek a Irena Vaňková.

Co v prů­běhu týdne ve stínu na­lezly festi­valové tvůrčí dílny? Ukáže se ve výstu­pech per­for­ma­tiv­ních, pě­vec­kých, re­ci­tač­ních i roz­hla­so­vých!

Výstup učitel­ské dílny věno­vaný životu kla­vírní vir­tuosky a hudeb­ní skla­da­telky Cla­ry Schu­man­no­vé. Kla­vír­ní do­pro­vod Jo­sef Picek.

Trh s lokál­ními, čerstvě sklize­nými vý­pěstky, ře­meslnými a umělec­kými vý­robky a lahod­nými dobro­tami od šikov­ných rukou. Snad budou i nějaké ne­pomrzlé třešně z Čes­kého ráje (nebo od­jinud?). Vy­stoupí sobo­tecké mažo­retky, sokol­ky s aktuální sle­tovou se­stavou a za­zpívá Kris­týna Kopa­lová. A to nemusí být všechno… Výtěžek z tra­diční­ho dobro­činné­ho bazárku po­máhá zkva­litnit život ve městě. Setkání s přáteli, nákup kvality, pod­pora nezis­kové orga­nizace! Pořádá Spolek rodáků a přá­tel města Sobotky.

Prezentaci festiva­lo­vých dílen tra­dičně za­končí vý­stupy dětské… A ze stí­nu na vý­sluní vy­chá­zí 69. roč­ník.

Snímek patřící do cyklu Památky a je­jich lidé, jenž je pro­jektem Společ­nosti ochránců památek ve východ­ních Čechách. Chce upozor­ňo­vat na akti­vity a práci lidí, spolků a míst­ních samo­správ, věnují­cích se, větši­nou nezištně a ve volném čase, péči o památky. Před­stavuje jak jejich radosti, sta­rosti a problémy, tak sa­motné objekty. Na projektu spolu­pra­cuje Národní památ­kový ústav, územní odborné praco­viště v Jose­fově. Tento půl­hodi­nový doku­ment, který zazna­me­nává úsilí a výsled­ky práce spolku Přá­telé Markvar­ticka, vznikl v roce 2023, scénář při­pra­vil Rudolf Khol a reží­roval ho Jiří Bednář.

Pojďme obje­vovat a osla­vovat místní umě­lecké bo­hatství! Vy­stoupí hudeb­níci z naší Základ­ní umě­lecké školy pod vede­ním pana učitele Jana Rýznara. Studio Šrám­kova domu naváže na jarma­reční atmo­sféru a po deseti le­tech opráší kome­diální taškařici Trumf v původ­ním nastu­dování i obsa­zení – záži­tek to bude vskutku exklu­zivní, neboť většina členů od posled­ního uve­dení tak nějak vy­rostla…

Barva slov

Něha střepů, bolest pohla­zení, hně­vivá radost. Šanson-kaba­ret­ní pásmo Devět věder po­hádek vyzbro­jené melan­cho­licky ener­gickou muzikou, dech-jí­ma­jící poezií a sil­nými hlasy. Zahrají Zoe Perre­noud na akor­deon, Vašek Tichý na kontra­bas a Václav Pitu­le na bicí. O rytmus, per­kuse a zpěv se po­stará Filip Tejmar. Zpěvem a kytarou zača­ruje autorka textů Fran­tiška No­votná.

DJ Michal Bulíř z Mladé Bole­slavi při­veze pár desek s mo­derní ta­neční hudbou k po­hybu i po­slechu, k limu i pivu! Viny­lová tečka za festi­valem.